Home, sweet home

8. července 2012 v 19:20 | Ornella |  Diary
Tak jsem doma a jsem za to neskutečně ráda, protože už mě to všechno irituje.
Iritují mě lidé.
Že to zní bláznivě a naprosto mimo?
Věřte, že pro mě je to hotové peklo. Ale o tom někdy jindy.


Jsem příšerně unavená, spala jsem tři dny v autě a sotva pohnu krkem, peklo. Navíc jsem jedla jak jsem jedla, prostě to jinak nešlo, vždy jsme něco dělali a prostě příšerný hlad, tak jsme zašli do restaurace a už to bylo. Váhy se tak bojím že se na ní jen tak z po vzdálí dívám a vůbec se neodvažuji přiblížit. Ale vím že bude lépe, vím že to zvládnu, tak jako dřív.
 

Vacation with two bitches

5. července 2012 v 12:58 | Ornella |  Diary
FUCK!
Dovolená? Opravdu?
Na Lipně? Hm fajn ... ale ne s matkou a sestrou.
Hnus, skutečně, jediný na co se těšim je že vypadnu na chvíli pryč.
Snad tam bude wifi, jestli jo, ozvu se.
Na hubnutí nemám ani pomyšlení.
Pa


Hot, Hot, Hot

3. července 2012 v 9:19 | Ornella |  Diary
"To horko mi asi brzy rozpustí mozek."
Včera jsem se bavila s taťkou a zase spolu začneme držet dietku.
S ním je to nejlepší, vzájemně se motivujeme a tatík nakoupí
vždy všechny suroviny, takže ani neutratím.
Během dneška připravím tréninkový plán a cca od zítřka
nebo konce týdne začneme. Jsem na nás zvědavá.

 


Secret

2. července 2012 v 11:45 | Ornella |  Reflection

Každý ho má.

Každý si ho nechává pro sebe.

To malé tajemství...


Nebyli bychom lidmi, kdybychom něco neskrývali. A ti co tvrdí, že jsou naprosto upřímní, měli by si dát facku, protože jsou ještě ke všemu lháři. Ale proč máme tu potřebu něco tajit? Důvodů může být spousta. Můžeme se stydět, můžeme se bát, může to být strategický tah. Jak říkám, každý má jistě ten svůj důvod.

I já mám svá tajemství. Nejsem na ně kdovíjak pyšná, ale nedá se svítit. Jsou to tajemství, která neví nikdo a vím, že se je ani nikdo nikdy nedozví. Někdy mám takový pocit, že jsou ta tajemství skrytá i sama přede mnou. Ale na to si budu muset ještě přijít.



Where are you my love?

2. července 2012 v 8:25 | Ornella |  Diary

Proč když se po čase vrátím, cítím se tu tak sama?



Again and again

15. března 2012 v 16:48 | Ornella |  Diary
Tak jo, proč vždycky, když se po čase klidu a míru vrátím na blog, mám neskutečnou chuť začít na novo? Vy víte že jsem byla vždycky jiná, ale poslední dobou je toho kolem mě tolik, že sotva můžu myslet na jídlo. Problémy, které jsem si okusila během posledních 14 dní, nepřeju nikomu. Byla to muka, ze kterých jsem vyšla celkem vítězně - žádné škrábance, hladovky, jenom slzy a slzy ... ale ta bolest je stále uvnitř a bojuju s ní každý den. Alkohol je na to vcelku krátký, takže už pomalu ani nevím, jak s tím bojovat.... zase se ukážu až mi bude lépe, berte to jako pozdrav ze záhrobí...

4/2 - Day after day I hope

4. února 2012 v 11:21 | Ornella |  Diet

Už mi bylo líp, teď mi je prázdně.


Despair is only in your mind

4. února 2012 v 3:18 | Ornella |  Reflection
Zoufalý jest člověk, jenž hledá a nenachází.
Zoufalý jest muž, jehož štěstí obchází.
Zoufalá jest žena, jejíž dítě život ztrácí.
Zoufalý jest každý, kdo útrapy jiným vrací.


Zoufalství se dá definovat mnoha způsoby a každý s ním má své zkušenosti. Proto je také tak odlišné - každý člověk zoufalství pociťuje jiným způsobem, proto charakterizovat ho je velmi těžké. Zoufalství je stav mysli, který ochromuje naše myšlení, smýšlení a racionální rozhodování. Zoufalí lidé si většinou neuvědomují, čeho jsou pod rouškou zoufalství schopní, což poznají většinou až ve chvíli, kdy je pozdě a něco se semele.


Sama jsem byla v životě několikrát zoufalá a mohu potvrdit, že to je ten nejhorší pocit, úzce spjatý se strachem, obavami. Kdy jsem byla nejvíce zoufalá? Určitě v době, kdy mi umírala druhá babička. Měla spoustu nemocí a ve vážném stavu byla bezmála rok. Zoufalství spojené s tím, že jí nemůžete nikterak pomoct, bylo neskutečně bolestivé. Tímto jsem poznamenaná po zbytek života a už mi to nikdo nesmaže. A přesně v takových chvílích člověk pociťuje zoufalství. Ve chvílích strachu, obav, úzkosti, vyčkávání.


"Despair is only in your mind. You must be strong if you want fight with this problem. But if you really want it, you win."

I wanna mercy

3. února 2012 v 23:51 | Ornella |  Diary
When I was young, everything was great. My life was good, my family, friends, everything was perfect. And I automaticly thought, that all of this will be in future just like in past. But that's wrong dream! Reality is worse then I ever imagine. And I am tired. Tired in my life, in my family, in school. My brain screaming and screaming, all the time, every day. I want to do something, but I don't know what. My problem with food is still here and how days pass away, I'm so scared!
I don't wanna go to hospital or something like that, but I wanna be slim.
Now, I'm listening Lana Del Rey and I must say - she is very good singer and I like her so much, her music is like a medication. My EN is not very good, but I'm trying.

Bye my darlings, take care of yourself.


Social Network? Love or hate?

24. ledna 2012 v 22:40 | Ornella |  Reflection
Myslím že přiznání ohledně toho, že jsem pravidelný uživatel sociální sítě Facebook (i když pozor - v tento moment nemám FB zapnuté - úspěch!) je zbytečné, protože kdo dnes není (i když jsou také takový). Na začátku letošního roku se nám doma stala taková menší patálie - nefungovalo nám FB, YT, Google ani Wikipedie. První den jsem myslela, že se oběsím na ručníku, druhý den jsem si pobrečela, třetí a čtvrtý jsem počítač ani nezapínala, a pak už mi to tak nějak přestalo vadit. Bez FB jsem tenkráte byla asi 9 dní a přežila jsem! Vůbec mi nevadilo že jsem přišla o fotky ze Silvestrů, o ponižující statusy, o brečínkovské statusy, prostě mi bylo fajn. Ale dobře - stále jsem uživatelkou, i když už ne takovou jako dříve.

Můj názor na tuto problematiku - má to svoje pro a proti. Rozhodně hodnotím kladně fakt, že si do svých přátel můžeme pozvat jen ty lidi, které skutečně chceme, tudíž že náš profil není veřejný všem obejdům. Díky tomu můžeme schovat všetečné fotografie z oslav (můj případ) před zraky svých všetečných rodičů (opět můj případ). V tom vidím klad. Záporem jest omezenost dnešních lidí, kteří skoro nevychází z domu a raději čekují FB než aby provětrali tělo na vzduchu. To není správné (ale neříkám že za to může výhradně jen FB).

Jsem unavená a tedy se mi nechce mluvit o dalších, i když já osobně jsem ještě uživatelkou Twitteru, který má obrovskou popularitu u celebrit a význačných lidí této planety. Je to také dobrá síť, ale slouží jen pro krátké, úderné zprávy a ne pro dlouhá vylejvání srdcí. To jest velké plus.



Kam dál