na Blog.cz

Tak jo, proč vždycky, když se po čase klidu a míru vrátím na blog, mám neskutečnou chuť začít na novo? Vy víte že jsem byla vždycky jiná, ale poslední dobou je toho kolem mě tolik, že sotva můžu myslet na jídlo. Problémy, které jsem si okusila během posledních 14 dní, nepřeju nikomu. Byla to muka, ze kterých jsem vyšla celkem vítězně - žádné škrábance, hladovky, jenom slzy a slzy ... ale ta bolest je stále uvnitř a bojuju s ní každý den. Alkohol je na to vcelku krátký, takže už pomalu ani nevím, jak s tím bojovat.... zase se ukážu až mi bude lépe, berte to jako pozdrav ze záhrobí...

Zoufalství se dá definovat mnoha způsoby a každý s ním má své zkušenosti. Proto je také tak odlišné - každý člověk zoufalství pociťuje jiným způsobem, proto charakterizovat ho je velmi těžké. Zoufalství je stav mysli, který ochromuje naše myšlení, smýšlení a racionální rozhodování. Zoufalí lidé si většinou neuvědomují, čeho jsou pod rouškou zoufalství schopní, což poznají většinou až ve chvíli, kdy je pozdě a něco se semele.

Sama jsem byla v životě několikrát zoufalá a mohu potvrdit, že to je ten nejhorší pocit, úzce spjatý se strachem, obavami. Kdy jsem byla nejvíce zoufalá? Určitě v době, kdy mi umírala druhá babička. Měla spoustu nemocí a ve vážném stavu byla bezmála rok. Zoufalství spojené s tím, že jí nemůžete nikterak pomoct, bylo neskutečně bolestivé. Tímto jsem poznamenaná po zbytek života a už mi to nikdo nesmaže. A přesně v takových chvílích člověk pociťuje zoufalství. Ve chvílích strachu, obav, úzkosti, vyčkávání.

When I was young, everything was great. My life was good, my family, friends, everything was perfect. And I automaticly thought, that all of this will be in future just like in past. But that's wrong dream! Reality is worse then I ever imagine. And I am tired. Tired in my life, in my family, in school. My brain screaming and screaming, all the time, every day. I want to do something, but I don't know what. My problem with food is still here and how days pass away, I'm so scared!

I don't wanna go to hospital or something like that, but I wanna be slim.

Now, I'm listening Lana Del Rey and I must say - she is very good singer and I like her so much, her music is like a medication. My EN is not very good, but I'm trying.

Myslím že přiznání ohledně toho, že jsem pravidelný uživatel sociální sítě Facebook (i když pozor - v tento moment nemám FB zapnuté - úspěch!) je zbytečné, protože kdo dnes není (i když jsou také takový). Na začátku letošního roku se nám doma stala taková menší patálie - nefungovalo nám FB, YT, Google ani Wikipedie. První den jsem myslela, že se oběsím na ručníku, druhý den jsem si pobrečela, třetí a čtvrtý jsem počítač ani nezapínala, a pak už mi to tak nějak přestalo vadit. Bez FB jsem tenkráte byla asi 9 dní a přežila jsem! Vůbec mi nevadilo že jsem přišla o fotky ze Silvestrů, o ponižující statusy, o brečínkovské statusy, prostě mi bylo fajn. Ale dobře - stále jsem uživatelkou, i když už ne takovou jako dříve.

Můj názor na tuto problematiku - má to svoje pro a proti. Rozhodně hodnotím kladně fakt, že si do svých přátel můžeme pozvat jen ty lidi, které skutečně chceme, tudíž že náš profil není veřejný všem obejdům. Díky tomu můžeme schovat všetečné fotografie z oslav (můj případ) před zraky svých všetečných rodičů (opět můj případ). V tom vidím klad. Záporem jest omezenost dnešních lidí, kteří skoro nevychází z domu a raději čekují FB než aby provětrali tělo na vzduchu. To není správné (ale neříkám že za to může výhradně jen FB).

Jsem unavená a tedy se mi nechce mluvit o dalších, i když já osobně jsem ještě uživatelkou Twitteru, který má obrovskou popularitu u celebrit a význačných lidí této planety. Je to také dobrá síť, ale slouží jen pro krátké, úderné zprávy a ne pro dlouhá vylejvání srdcí. To jest velké plus.

Ach ano, myslím, že na úvod se sluší říci že ano, žiju. Ale kdybych se měla rozepisovat o tom jakým způsobem, už bych z toho moc nadšená nebyla. Od listopadu, kdy jsem odtud nečekaně a bez rozloučení zmizela, se toho hodně stalo ale jelikož mám velmi děravou paměť, moc toho neuvedu. Snad jen několik střípků:

zhoršil se mi prospěch ve škole (a je mi to buřt)

nenávidím se za svoje stravovací náviky (a není mi to buřt)

v sobotu jsem se neskutečně ožrala (a už nikdy na alkohol ani nesáhnu)

Ano ano, jsem stále stejná, co si budeme povídat. Ale náhodou - od Vánoc jsem s nikým nespala (sakra pokrok). A zase začínám hubnout. Nebo spíše takhle - přestávám jíst. Už to není v mé moci, zase mě ovládlo jídlo, a to nesmí pokračovat, to bych nebyla kamarádka se svým zrcadlovým odrazem. A tedy se vracím, spíše demonstrativně, a budu Vás zase nějakých pár měsíců unavovat svojema řečma o životě :) Snad ste na mě všicí nezanevřeli :)

Ano, uvědomuji si s jakou dávkou sarkasmu mluvím, ale tak nějak si nemohu pomoci. Dnes jsem na vlastní kůži pocítila, jaká je mužská ješitnost - a řeknu vám, že skutečně není o co stát. Můj expřítel, ano, přesně ten, se kterým jsem si malovala tu krásnou budoucnost plnou pokřikujících dětí (ne zas až takhle ale znáte to), je totiž naprostý pako! A to ještě používám umírněná slova. Jsem naprosto zděšená tím, co dokáže ve svém věku vypustit z pusy a také jsem mu dala jasně najevo, že někoho takového já ve svém životě nechci. Ale chlapům brzy dojde, že se chovali jako největší vemena a pak přijdou prosit. Ale je umění říct - už na tebe vážně nemám náladu! (abych byla upřímná, volila jsem trochu jiná slova ale pointa je stejná)

A to jsem mu ještě vybírala dárek k Vánocům! Chtěla jsem mu udělat kalendář svých profi fotek, které se mu tak strašně moc líbily, ale teď ho můžu udělat tak max. svému bratránkovi (jsme zvláštní rodina). Nu což, alespoň zbude víc penízků na dárky pro mě (ano, jelikož mi rodiče nic nedají, musím si dárky obstarat sama) :)

Nemám proti lidem žádné předsudky, dokud je nepoznám. A nikdo by je neměl mít, protože pokud si o člověku uděláme obrázek ještě dříve, než ho osobně poznáme, je něco špatně. Já tedy neodsuzuji rasu, národnost, vyznání. Nejprve se snažím toho člověka poznat, a až poté si o něm dělám obrázek. Také si myslím, že každý nejsme stoprocentní hetero nebo homo, že v každém z nás je část z toho i z toho, jen u každého se prosadí jiná část. U bisexuálů to bývá poměrně rovnoměrné rozložení mezi ženy i muže, což někteří lidé odsuzují s tím, že je to jen záminka, že bisexualita je v podstatě nerozhodnost. S tím musím nesouhlasit.

Pokud mám tedy vyjádřit názor - nejsem proti. Pokud je to normální člověk a ne naprostý deb*l jako můj známý, neměli byste s ním mít problém ani Vy. Zkuste ho poznat, zjistit jaký je to člověk. Budete překvapení :)

Pokud odpovíte ano - jste sobec nebo Vás zajímalo, co se pod touto odpovědí ukrývá.

Pokud odpovíte ne - je to asi to poslední ne, které v nejbližší době řeknete.

Ano, je to tak jednoduché a ano, zvládne to každý. Jako ve slavném trháku Yes Man, kdy hlavní hrdina nesměl říkat jiné slovo než ano. I Vy můžete žít díky tomuto kouzelnému slůvku. Nevěříte? :) Tedy příklad.

Zkuste to. Vyjděte ven a řekněte ANO slečně, která Vám nutí reklamní letáky. Řekněte ANO staré paní, která Vás poprosí o pomoc s taškami. Usmívejte se a buďte pozitivní. Protože ač se to může zdát příliš jednoduché, funguje to a díky tomuto postupu a pozitivnímu přístupu k životu získáte mnohem více než-li jako mrzutí a odmítaví lidé. Zkuste to!

Je pár minut po půlnoci a já si hodnotím včerejší den. A jsem skutečně mile překvapená, protože se až na pár momentů vydařil. Jak jsem psala (a nebo možná nepsala, ach ta skleróza), byla jsem s rodiči a sestrou na bowlingu. No a musím říct - páni! A to jsem měla strach že se přitom přinejmenším zabiji! Nakonec jsem byla mile překvapená - a nebyla jsem sama.

Vzala jsem si kouli s číslem 8 a nastoupila na dráhu. Sledovala jsem ty kuželky a ony sledovaly mě. BUUM! A radost byla neskutečná - na první hod jsem shodila všechny (a ano, hrála jsem to úplně poprvé)!! Pak se mi už tak nedařilo ale pořád dobrý :) Se ségrou jsme naházely strašné prachy do jukeboxu a myslím, že z nás museli být ostatní hosté na mrtvici. :)

Když jsme se vrátili dom, sestra odtáhla kamsi do pryč a já s rodiči šla na hřbitov a do hospůdky (na čaj, jak ponižující :/). Zde jsem skončila až do večera, nakonec však s kamarády a s mojím milujícím bratránkem. Byl to skvělý den a myslím, že na něj budu ještě nějaký čas nostalgicky vzpomínat. :)

pohodový večer se sklenkou vína :)