Leden 2012

Social Network? Love or hate?

24. ledna 2012 v 22:40 | Ornella |  Reflection
Myslím že přiznání ohledně toho, že jsem pravidelný uživatel sociální sítě Facebook (i když pozor - v tento moment nemám FB zapnuté - úspěch!) je zbytečné, protože kdo dnes není (i když jsou také takový). Na začátku letošního roku se nám doma stala taková menší patálie - nefungovalo nám FB, YT, Google ani Wikipedie. První den jsem myslela, že se oběsím na ručníku, druhý den jsem si pobrečela, třetí a čtvrtý jsem počítač ani nezapínala, a pak už mi to tak nějak přestalo vadit. Bez FB jsem tenkráte byla asi 9 dní a přežila jsem! Vůbec mi nevadilo že jsem přišla o fotky ze Silvestrů, o ponižující statusy, o brečínkovské statusy, prostě mi bylo fajn. Ale dobře - stále jsem uživatelkou, i když už ne takovou jako dříve.

Můj názor na tuto problematiku - má to svoje pro a proti. Rozhodně hodnotím kladně fakt, že si do svých přátel můžeme pozvat jen ty lidi, které skutečně chceme, tudíž že náš profil není veřejný všem obejdům. Díky tomu můžeme schovat všetečné fotografie z oslav (můj případ) před zraky svých všetečných rodičů (opět můj případ). V tom vidím klad. Záporem jest omezenost dnešních lidí, kteří skoro nevychází z domu a raději čekují FB než aby provětrali tělo na vzduchu. To není správné (ale neříkám že za to může výhradně jen FB).

Jsem unavená a tedy se mi nechce mluvit o dalších, i když já osobně jsem ještě uživatelkou Twitteru, který má obrovskou popularitu u celebrit a význačných lidí této planety. Je to také dobrá síť, ale slouží jen pro krátké, úderné zprávy a ne pro dlouhá vylejvání srdcí. To jest velké plus.



Žiju?

24. ledna 2012 v 22:18 | Ornella |  Diary
Ach ano, myslím, že na úvod se sluší říci že ano, žiju. Ale kdybych se měla rozepisovat o tom jakým způsobem, už bych z toho moc nadšená nebyla. Od listopadu, kdy jsem odtud nečekaně a bez rozloučení zmizela, se toho hodně stalo ale jelikož mám velmi děravou paměť, moc toho neuvedu. Snad jen několik střípků:

stále docházím k mé milé paní psycholožce
zhoršil se mi prospěch ve škole (a je mi to buřt)
nenávidím se za svoje stravovací náviky (a není mi to buřt)
rodiče se za Vánoce stihli 2x skoro rozvést
v sobotu jsem se neskutečně ožrala (a už nikdy na alkohol ani nesáhnu)

Ano ano, jsem stále stejná, co si budeme povídat. Ale náhodou - od Vánoc jsem s nikým nespala (sakra pokrok). A zase začínám hubnout. Nebo spíše takhle - přestávám jíst. Už to není v mé moci, zase mě ovládlo jídlo, a to nesmí pokračovat, to bych nebyla kamarádka se svým zrcadlovým odrazem. A tedy se vracím, spíše demonstrativně, a budu Vás zase nějakých pár měsíců unavovat svojema řečma o životě :) Snad ste na mě všicí nezanevřeli :)